No..slovo dalo slovo a po nabídce na plný úvazek ve Wintergarden caffee jsem oznámila jsou výpověď v Columbusu. Ve smlouvě je dáno, že musím dát upozornění 2 týdny dopředu než odejdu a tka se i stalo. Během těch dvou týdnů jsem ale už začínala pracovat ve Wintergarden (zatím na částečný úvazek). Poslední týden byl opravdu hodně náročný..cca 60 hodin v práci..domů jsem se chodila tak akorát vyspat a s Kubou stíhala si říct tak akorát "dobré ráno" a "dobrou noc" a někdy ani to ne. Po skončení výpovědní lhůty v Columbusu jsme se nakonec místo výpovědi dohodly s manažerkou na s jiný druh smlouvy, dalo by se říct příležitostných směn (pokud by třeba ěkdo onemocněl, tak že vypomůžu pokrýt směny). Takže je to taková malá rezerva kdyby náhodou něco nevyšlo.
Od tohoto pondělka už jsem tedy naplno nastoupila na plný úvazek do Wintergarden caffee. Dělám tedy už zase jako normální člověk cca 40 hodin týdně. Práce je to fajn. Nejvíc se mi líbí, že nedělám každ den to samé. Kavárna (restaurace) totiž funguje, řekla bych, především ze soukromých akcí, meetingů apod, na kterých personál kavárny zajišťuje obsluhu, pohoštění a prostory. Což je šance pro mě za prvné odpracovat více hodin a za druhé (především) získat nové zkušenosti. Každý týden od úterý do pátku ráno od 7.00 do 9.00 jsou v kavárně firemní meetingy - v daný den každý týden stejná firma či skupina firem. Další akce, které se tam konají, jsou třeba oslavy narozenin (minulou neděli jsem tam byla na oslavě 70. narozenin - 40 pařících důchodců :D fakt mě to bavilo, povídat si s nimi, obsluhovat a k závěru večera hlavně pozorovat :D ti to teda uměli rozbalit!!! Všechna čest!), svatby, čajové dýchánky, rodinné oslavy a spoustu dalších.
Kolektiv je tam taky fajn. Jak už je tady v Aucklandu zvykem, personál je velmi multikulturní :) . Ale není to na škodu, člověk se dozví spoustu věcí a má o čem si povídat.
Kavárna je myslím si vedená velmi schopně. O personál se stará především směnová manažerka Kristina (velmi příjemná mladá slečna z Ruska), případně majitel Andrew (pokud není přítomna ona), který s námi běhá po place a pomáhá, když je hodně narváno. Tím pádem nás všechny učí dělat věci stejně a vyhnou se tak problému, který mě celkem točil.
Pro mě, jakožto milovníka zeleně, kytiček a všeho podobného, je velmi důležitá a příjemná i poloha kavárny. Leží uprostřed Domain parku, kousek od Muzea, obklopena ze všech stran přírodou a výhled je opravdu krásný. I to člověku dodá jakousi energii navíc :) .
Nejlepší zážitek s čínskou turistkou byl v pondělí. Všichni tři na směně (já kolega a manažerka) jsme brečeli smíchy...a pak to zabil kuchař :D ...musela jsem odejít z placu se vysmát za roh, abych nepůsobila až tak moc neprofesionálně :D . K pultu přišla malá starší číňanka bez sebemenší znalosti angličtiny a začala velmi rychle mlít svým jazykem a divoce při tom ukazovat na sendviče ve vitríně. Tak jsme předpokládali, že si ho chce koupit..vytáhli jsme tác se sendvičema. To ji ale neuklidnilo..začala ještě více mávat rukama a vypadala, že každou chvíli začne na sendvič sahat a rozebírat ho, aby nám demonstrovala svůj záměr. Pak ta malá hlasitá paní najednou oběhla pult a začala hledat, jaká pomůcka by jí při vysvětlování pomohla. Během toho stále nezavřela pusu. Zbytek mých kolegů už to vzdal, zakrývajíc si rukama obličej a otírajíc slzy smíchu. Paní pak vytáhla z naší skleničky dvě brčka, uchopila je jako čínské hůlky a začala šťouchat do stále vytaženého sendviče a ukazovat na jeho náplň. Salát? možná chce jenom salát aby ho mohla jíst těma hůlkama...ne..nápad dobrý, ale ne...My už bezradně jen stáli a netušili jak tuto zákaznici uspokojit...Náhle se z kuchyně vynořil náš kuchař - chlap jak hora, co má neustále výraz, jako že někoho právě odkrágloval a vy můžete být další. Autoritativně a s vážnou tvář přišel k brebentící číňance a povídá něco jako: "či waitooo"...Na zlomek vteřiny všichni ztichli, protože jsme si mysleli, že vážně mluví čínsky..Pak se otočil a odcházel zpět do kuchyně, přičemž jeho kamenný výraz vystřídal záchvat smíchu, který mě totálně zabil a musela jsem se i já odejít vysmát do ústranní :D . Číňanka pak zmizela ani nevím jak... Ale...Vrátila se asi za deset minut a koupila si jeden sýrový bochánek...Teprve v tu chvíli jsme pochopili...Číňanka při nákupu bochánku začala divoce mávat rukama ve snaze předvést ptáka...Chtěla prostě kousek chleba nebo pečiva aby mohla v parku krmit kachny, holuby a vrabce :D.To se fakt nedá ani popsat tak barvitě, jak to ve skutečnosti bylo :D.
No a to jsou zatím moje nové zážitky a postřehy ;). Uvidíme jak se to bude vyvíjet dál.
