29.11.2015 Absence vánoční nálady

Obvykle začínám s vánočními písničkami, filmy a obecně myšlenkami na Vánoce už někdy koncem října...začíná se pomalu ochlazovat, člověk už sem tam ve vzduchu cítí, že brzy přijde mráz a sníh...No...je konec listopadu a já jsem Vánocemi absolutně nedotčena. V obchodech už je všude vánoční výzdoba, stromečky, vánoční sortiment a já chodím po ulicích v letních šatech a sandálech a přemýšlím, jestli je už čas vytáhnout plavky a mazat se opalovacím krémem. Nějak ty Vánoce taky prostě necítím. Snad ani stromeček kupovat nebudeme, protože v 30°C by za dva dny stejně opadal...
Novozélanďani to asi vnímají jinak, protože pro ně je to přitozené, ale to jsem se tak sem tam bavila s lidmi z jiných zemí žijících tady, většina to vnímá stejně jako já. K Vánocům prostě patří zima, sníh, tma v šest večer, kdy si člověk může zalézt pod deku a koukat na pohádky s talířem cukroví na klíně...
Je sice pravda, že v Čechách už nebyly opravdu bílé Vánoce ani nepamatuju, ale pořád je aspoň zima....člověk oblíkne kabát, čepici a šálu a jde se projít do chladné noci po osvětlených ulicích. Jsem zkrátka zastánce tradičních studených, bílých Vánoc s horkou kávou, cukrovím a pohádkami :) .

13.11. Výlet na Takapuna Beach

Nová práce mě baví čím dál víc. jakožto zaměstnanec oceňuji, že nemusíme nosit neforemné uniformy s logem či křiklavou barvou. Ale určitá pravidla a normy tu jsou - černé kalhoty či sukně a černá/bílá košile. Tak černé kalhoty nebyly problém. Vezla jsem si je přesně pro tento účel. A nějaká sukně se taky našla..Jediný problém byl vršek. Měla jsem totiž s sebou jednu černou košili (také pro případ práce v kavárně nebo restauraci) ale nic víc. A jedna košile je přeci jen málo na každodenní nošení a běhání po place. A tak se stalo, že jsme s Dianou vyrazily na nákup do sekáče. Já, nováček v neprozkoumaném městě, jsem samozřejmě neměla tušení kde je nějaký slušný sekáč, takže jsem se nechala vézt. Sekáč byl na severu Aucklandu v North Shore kousek od Takapuna Beach, což je přes most po dálnici přes kousek moře. Vyrazily jsme v den mého volna, když Diana skončila v práci. A že to byl pořádný sekáč. brouzdaly jsme mezi regálama přes hodinu a nakonec, chvíli před zavíračkou, jsme se s plným košem vydaly ke zkušebním kabinkám. Ač jsem tomu ze začátku moc nevěřila, podařilo se nám ulovit pár pěkných kousků. Po nakupování jsme se vypravily na něco k snědku. Dianina jasná volba bylo suši, které pro ni asi neodmyslitelně patří, kdykoli se vyráží slunit na Takapunu. Já nadšeně souhlasila, protože jsem suši ještě nikdy nejedla (ani tady ani jinde na světě). A navíc jsem měla v plánu ho poprvé vyzkoušet s někým, kdo je suši milovník, aby na mě přenesl to správné nadšení pro suši (což se přesně i stalo). Maličký suši krámek byl v pasáži kousek od pláže (s příznivou cenou jeden dolar za rolku). Vyzkoušela jsem skoro všechny, které tam měli na výběr (protože jich zas tolik nebylo ;) ). Cestou na pláž jsme se ještě stavily v kavárně, kde pracuje Diany kamarádka (taky Češka :) ). A pak už každá se svou suši krabičkou přímo na pláž. Bylo fakt krásně. Nebe skoro bez mráčků, sluníčko svítilo jako o život..paráda...skoro jsem si říkala, že už si s sebou vezmu i plavky a konečně vyzkouším moře. Ale i přestože bylo nádherně, foukal tak studený vítr, že jsme občas oblékaly i svetr. Mimo  to to ale bylo hezky strávené odpoledne na krásně vyhřátém písku. Popovídaly jsem jak se patří, pokochaly se krásným výhledem na moře, ostrovy, vlny a chlapy kočírující surfy a lodičky ;).