Měsíc a půl v práci - náhlédnutí za bar a do místní politiky kavárny.

...14. října 2015
Lenost mě přemohla a pár týdnů jsem se nedostala k psaní. Ale to nevadí, protože uběhlý čas vyplní a představí aspoń fotky na zoneramě.
Tak alespoň stručně. Druhý týden v září jsem už nastoupila do práce v kavárně Columbus coffee. První týden to bylo trochu krušné a přiznávám, že jsem si mnohokrát připadala jako idiot. Předevšm kvůli angličtině. Není to lehké rozumět lidem se silným přízvukem, kteří navíc často mluví potichu a s hlavou skloněnou dolů (dívajíc se na displej kasy) a ještě k tomu ve špičce, kdy je všude kolem rachot a šrumec. Na druhou stranu to bylo jako hodit neplavce do vody..holt jsem se musela naučit rychle. Zpětně hodnoceno to možná bylo i lepší než v tiché malé kavárně, kde bych neměla možnost neustále trénovat a cvičit. Po pár dnech už jsem byla jako doma a všechno šlo v pohodě. Všichni kolegové byli od prvního dne moc milí a pomáhali a vysvětlovali co to šlo. Obzvášť jsem si oblíbila korejskou holčinu Honey. Možná i proto, že bydlíme blízko sebe a po práci spolu jezdíme vždy vlakem domů, což je zase další čas si popovídat i o něčem jiném než kdo si objednal steak s pečenými brambory nebo na který stůl přijde tohle capuccino. Spousta rádců kolem ale taky není uplně to nejlepší. S menšími problémy jsem se začala potkávat hned po pár dnech. Nejdříve jsem tomu moc nevěnovala pozornost, ale s postupným zhoršováním se zhoršovala i moje tolerance. Jak už jsem řekla, všichni byli moc milí a nápomocní. To stále platí. Problém je ale v tom, když máte radilů kolem sebe 8 (v různé dny při různých směnách) a každý vám radí dělat stejnou věc jinak, protože on to tak dělá a jeho způsob je nejlepší. Takže když vás někdo upozorní po třetí, že něco děláte špatně nebo jinak než je zvykem, ještě to zkousnete, ale když je to téměř každou směnu nějaký problém, začnete si velmi brzy připadat jako idiot, který ani po pár týdech skoro denní práce nic neumí a pořád musí být hlídán a kontrolován. No, vydržela jsem to měsíc a pak už jsem lehce vyšuměla a postěžovala si. Nakonec jsem si smířila s tím, že to asi stejně neskončí, tak je prostě to lepší ignorovat a dělat si to po svém, i když to způsobí, že připomínky nepřestanou.
Po měsíci a půl v práci už zvládám celkem bez problémů všechny úlohy a činnosti, které jsou zapotřebí. Pravda kromě dělání kafe, protože na to jsou tam jiní zkušenější baristi. Zvykla jsem si na pravidelné zákazníci, kteří chodí téměř každý den pro stejnou objednávku, naučila jsem se názvy a vzhled všech jídel a mimo jiné taky celkem rychlou schopnost uklidit a zavřít kavárnu. S tím souvisí jedna další malá nepříjemnost, na kterou jsem narazila. Prakticky každá moje směna je odpolední, což znamená, že moje směna končí se zavírací dobou kavárny a mojí povinností je vše uklidit, umýt vytřít a připravit na další den. Bez rozpaků přiznávám, že je to celkem náročné každý den umýt tunu nádobí, zamést, vytřít, uklidit a zabalit jídlo z vitríny a celkově udělat vše co se během zavírací směny dělá. Po asi dvou týdnech jsem si sice zvykla a alespoň nám to jde společně rychle, to ale neznamená, že jsem s tím tka uplně spokojená.
Při mé první návštěvě při přijímacím pohovoru mi manažerka řekla, že potřebuje někoho na ranní směny od 6.00 nebo 6.30. Byla jsem nadšená, protože ať už jsem kdy dělala jakoikoli práci, ranní směny jsem měla všude nejraději. Je to méně náročné, čas utíká rychleji a člověk přijde třeba v jednu nebo ve dvě domů a má ještě ceé odpoledne volné. Kromě ranní vstávání to má vlastně samá pozitiva. No za měsíc a půl jsem měla jednu jedinou ranní směnu. Většinou totiž moje směna začíná ve 12.00 . Což je sice fajn, protože se člověk dobře a dlouho vyspí, ale celý den je tak jako tak zabitý. Vstanu v devět, nasnídám se, ustrojím a zbývá mi třeba 1,5-2 hodiny času než musím do práce. A co s tím? Na výlet těžko, to je málo času ...Takže člověk sedí ráno u počítače a to je celé...večer zmožený po práci sní večeři a už se mu zase nic moc nechce. Takže už jsem trošku naštavná, protože mi to přijde lehce nespravedlivé.
Abych to trohu upřesnila o co se tak nějak jedná. Naše kavárna je franchisa a majitelkou je Indka. Co jsem se tak do teď dozvěděla, tak tuto pobočku vlastní asi tak rok. Na pobočce není žádný manažer nebo vedoucí, pouze majitelka, která sedí v kanceláři v kavárně každý všední den a bedlivě nás sleduje na kamerách rozmístěných po celé kavárně. To že zde není žádný manažer je mimo jiné i důvod mého rozhořčení ohledně poučování z různých stran. Všichni učí všechny a každý jinak a po svém. Není žádná jednotná cesta. Při práci se samozřejmě povídá, takže se člověk dozví spoustu věcí. Jak je vidět, paní majitelka je sice moc milá a příjemná, ale když něco slíbí buď se člověk nedočná a nebo to trvá opravdu hodně dlouho než se věci začnou hýbat. Tak nějak to asi bude i s mojí pracovní dobou a náplní.
Ranních směn se asi nedočkám...to už snad radši ani nedoufám. Ale jedna věc mi opravdu celkem vadí. Při přijetí jsem žádala o práci na plný úvazek. A tu jsem taky dostala. V mé smlouvě se píše, že bych měla dostat 32-40 hodin za týden. Při přijímacím pohovoru jsem byla ujištěna, že pokud chci pracovat, klidně můžu mít i víc než 40 za týden. S tím že první 2-3 týdny budu mít méně hodin, dokud se trochu nezaučím. S tím jsem souhlasila..je jasné že nemůžu pracovat denně 8-10 hodin, když ještě nic neumím a neznám. No tři týdn uplynuly a já dostala mailem rozpis na další týden. Součet mých hodin byl opět asi tak 26. Nejdéle čtvrtý týden už jsem měla mít hodiny na plný úvazek, tak jsem se ozvala a oznámila, že pokud nemůžu mít dostatek hodin tak ok, ale najdu si  této práci ještě jednu a nebo tam skončím a najdu si práci jinou. Byla jsem ujištěna, že hodin budu mít hned od dalšího týdne už spoustu, protože jedna slečna, co nastoupila společně se mnou, končí a já pokryju její hodiny. Tak fajn, řekla jsem si. A světe div se! Další týden jsem odpracovala 42 hodin. Párada, konečně slušná výplata, ze které se něco může podařit našetřit třeba na výlety. No a pak přišel rozpis na další týden (tedy tento týden) - zase jen 29 hodin a tři ranní směny vypsané pro nově přijatou holčinu...To je vtip? ...No a tak jsem si našla ještě jednu práci. Je to opět práce v kavárně, která je nedaleko od té mé současné. Původně jsem měla v plánu pracovat tak jako do teď na plný v té první a jen jednou či dvakrát týdně zajít do té druhé jakože vedlejšák. Jenže pak jsem zjistila, že jsem dostala zase málo hodin a navíc, že v té druhé kavárně bych měla vyšší plat a navíc je tu možnost dostat tam plný úvazek. A tak se tak stalo, že zítra (ve čtvrtek 15.10.) mám první směnu v druhé kavárně. Uvidím, jak se mi tam bude líbit a jestli podniknu nějaké kroky, ke zlepšení svého pracovního života :).
No, tak jsem si veřejně postěžovala :D . Shrnula bych to tak, že Columbus je krásná kavárna, moc se mi tam líbí (až na ty šíleně předražené produkty - bez své 50% slevy bych si tam nekoupila asi muffin..), jídlo je moc dobré, kolegové jsou fajn...jen to vedení to trochu kazí no :).